(STREAMOVÁNÍ>>) Česko Albánie koukněte se živě 7 září 2023
Za mostem na břehu stanuje několik cizinců (2 páry Poláků a párek Holanďanů), z druhé strany mostu na tom samém břehu stojí restaurace. Chvíli okouním a cítím, že tady se chci zdržet dýl. Jedu po mostě do onoho improvizovaného tábořiště. Potkávám cestáře s křovinořezy, kterých se ptám, zda zde můžu stanovat; což o to, tábořit v jejich vesničce můžu, v tom není problém. Ten je jinde, jak mně se smíchem upozorňují: na jednom z bočních kufrů mám nálepky- signatury- zemí, které jsem projel, ale místo signatury Černé Hory, složené z písmen MNE -Montenegro- mám jen nálepku SCG – Srbija i Crna Gora -z dřívější cesty po Balkáně, kdy byli Srbsko a Černá Hora jedním státem (vlastně soustátím). Ale problém je vyřešen, nálepku MNE jsem si již obstaral na benzínce a jen jsem ji ještě nestihl nenalepit, ale ujišťuju je, že tak udělám hned jak si najdu místo pro stan.
Přepis cestovatelského pořadu Jak to vidí (Albánie) - 3.8.
[HODINKY=] Česko Albánie koukněte se živě 07.09.2023
kvůli navážkám stavebního materiálu. U vísky Reps, odkud by to nemělo být k Oroshitu daleko, najíždím na štěrk a je to úplně naprd. V tomhle materiálu se motorka chová dost blbě, špatně se zatáčí a brzdí. Ptám se místních, kudy mám jet k pevnosti, ale ti kroutí hlavou a odkazují mne zpět na dálnici ve směru na Kukës, a sjet z ní až u šestého, či sedmého mostu. Odtamtud – prý - vede k oné tvrzi cesta.
Celá hladina vodního ramene je porostlá lekníny, jen uprostřed je nezarostlý hadovitý pruh pro lodě místních rybářů. Za horizonty nižších kopců vidím hladinu dalších ramen Skadaru a je to úchvatná podívaná. Po místních silničkách jedu krokem a koukám kolem sebe, velkou část cesty jedu s vypnutým motorem. Mezi zelení se mi v dálce odhaluje starý kamenný most v malé vesničce, blížím se k němu a vjíždím do Rijeky Crnojevića. Brzdím a jdu se jen tak kouknout kolem a zjišťuju, že ona cedule u hlavní tepny na Cetinje - která visí i u vjezdu do vísky- je reklamou na místní rybí restauraci u starého mostu.
U velkého pomníku místním partyzánům dojídám uzenku a dobrou půlhodinu pozoruju lesní mravence, kteří tu mají obrovské mraveniště. Pak dorážím před hlavní město Černé Hory, Podgoricu. Rychle ho projíždím s tím, že postavím stan v nedalekém kempu a pak se do města vrátím. Ale kemp, který má být u exitu na Bělehrad nemůžu najít, i když už jsem od Podgorici dost daleko. Místní, včetně silniční policejní hlídky, mě posílají dál s tím, že tam kdesi někde nějaký kemping možná asi zřejmě bude - ale kde konkrétně nikdo neví.
Asi ve 2 hodiny odpoledne si půjčuju nízký jednomístný kajak z oranžového plastu a vyrážím směrem ke Skadaru. Cítím se jak v obrovském lužním lese, hladinu pokrývají miliony leknínů, rákosí, na některých místech rostou z hladiny u břehu stromy a keře. Je zde spousta ptáků; malých kachniček, volavek a jiné opeřené chamradě včetně exotických pelikánů. Proplouvám si to rameno cik cak, dle libosti směrem ke Skadaru. Kolem šesté se vracím zpět, proplouvám pod novým i starým mostem, plavu až k peřejím.
[[[SPORTOVNÍ TV!!]]] Izrael U21 Česko U21 přenos živě 28
Platím si dvě noci, stavím stan poblíž francouzské rodinky a k večeři ohřívám párky z blízkého obchůdku. Pro stan jsem si našel dobré místo, takže mi ráno slunce nepraží přímo na stan a já si na rozdíl od ostatních přispávám. Snídám (vajíčka z onoho krámku na hniličko) až před polednem, kdy se už všichni vyhřívají kdesi na pláži, pak jedu jen na lehko do Petrovacu na poštu odeslat pohledy mým drahým příbuzným, po kávě se vracím do kempu, servisuju motku a jdu na pláž. Na ní lidí jako much, hledám plácek, kde bych se nelepil na někoho jiného a nacházím ho kousek od stánku se zmrzlinou, což je taky výhoda.
Vjíždím do městečka Plužine, tankuju a kupuju pečivo, místní sýr a uzenky v obchůdku a parkuju u podivných nevzhledných hotelových staveb u jezera a tam to do sebe soukám. Zatáhlo se a začíná krápat, odjíždím se schovat na zastřešenou zahrádku místního baru a dávám café s výhledem na vodní hladinu Trnovačka. Sedí tady taky mladá holka z Turecka s kamarádem Estoncem, testují místní šljivovicu a rakiju a jsou z toho celí veselí, chvíli kecáme, byl jsem v Estonsku i Turecku, tak dělám chytrýho. Do toho přijíždí stopem párek mladých Čechů, tak kecám i s nima – kdo kam proč jak. Po dešti razím dál přes Nikšič do Podgorici, cesta je parádní, občas zastavuju pokochat se pohledem na kopcovitou krajinu, nebo na dřevěná stavení v pastevecké vesnici.
Albánie - Česko | ONLINE fotbal | 12.10.2023 20:45
[[ONLINE***]] Česko Rumunsko přenos 3 června 2023
Řeckou krizi by jako první mohla pocítit Albánie. Hrozí
[[živé hd==]##] Česko Albánie koukněte se živě 7 září 2023 v
Mám pocit, že nejvíc tím trpí starší Albánci, kteří se – často se zmateným výrazem ve tváři- mezi auty motají ve snaze dostat se na druhou stranu ulice. Maximální ostražitost vyžaduje i to, že někteří cyklisti a řidiči malých mopedů jedou u krajnice v protisměru. Po návštěvě nějaké banky tento dopravní chaos chvíli pozoruju, pak se vydávám na oběd do klidnějších bočních uliček. Obědvám dnes již globalizované menu gyros s hranolkama, zeleninou a plechovkou limonády. Majitel bistra je úslužný, při parkování motky mi dává najevo, že se nemusím bát o věci na motorce a stále z bufetu vykukuje, aby ji ohlídal, a je i poctivý, k cenám jídel si nepřihodil ani jednu Leki a když mu nechávám zanedbatelný tringelt, nejdřív to považuje za omyl a pak mi anglicky velmi děkuje a přeje hodně štěstí. Jak jsem při obědě pozoroval u místních, nemyslím, že by zde spropitné nebylo zvykem, spíš mám pocit, že onen prodavač nechce vzbudit byť jen podezření o své nepoctivosti.
Do Rrëshenu vede úzká, ale asfaltová silnice, po níž míří na můj vkus až moc kamiónů a nějak se mi nechce věřit, že by takovou trasu absolvovali až do Kukës. U Rrëshen se vše vysvětluje- z Kukës až sem je vystavěná úplně nová a ne zcela hotová dálnice, která bude po dostavbě končit právě u řeky Mati a napojí se na silnici Shkodër – Tirana. Vím z novější mapy, že ji Albánci plánovali postavit, ale doufal jsem, že to bude ještě pár let trvat a já si stihnu projet ještě nezničené údolí pod Oroshitem.
Po nějaké době přicházím k malé hydroelektrárně. Cedulka na plotě varuje před vysokým napětím a navíc je rozstřílená od broků, tak možná i varuje před ozbrojeným hlídačem. Elektrárna vypadá opuštěně, ale hukot turbíny a vody z místního vodopádu svědčí o funkčnosti téhle stavby. Chci se kouknout dovnitř, ale náhle proti mně vychází chlap v montérkách a překvapeně na mně čumí, tak se otáčím k pootevřené brance a odcházím zpět k vesnici. V rybí restauraci se rozšoupávám; dávám si rybí polívku, uzeného kapra a okurkový salát. Ta polívka je neskutečná lahoda a jsou jí ve velké míse tři porce, voňavá uzená ryba je servírovaná postudenu, s jen lehce ohřátým bramborem (což je v tom vedru ideální), okurky jsou jen zbavené slupky, nasekané na velké kusy a bez zálivky či koření. Je to bašta, taky za to platím včetně nápojů okolo 14 EU a je to vůbec nejdražší jídlo, jaké jsem si kdy kde za celý život dal.
Když plavu zpět, z okolo plovoucí lodi na mě se smíchem pořvávájí: „Topla voda? Topla? “ a mají ze mě prdel, páč ve vodě jsem jen já a vedrem zmořená kráva. Pak si, notně osvěžen, stavím stan, zamykám motorku a jdu do restaurace. Vlastně je to jen zastřešená zahrádka nad řekou, mě dost sympatická, ale nějak mi to nejde dohromady s onou reklamou a taky most není bůhvíjak starý, zřejmě ho kdysi opravily a dnes vypadá jinak než na tam tom onom obrázku u silnice. Ptám se, co mají k jídlu, že bych si dal rybí polívku, ale hospodský mi říká, že dnes nevaří a podle všeho tady nevaří nikdy.
(Žít) Česko Belgie koukněte se 6 srpna 2023 Vylosovány byly
Po dobrém obědě vyrážím po kvalitní silnici na jih, do Lezhë. Plán je takový, že v Lezhë sjedu z oné nové silnice na starou, po ní stále na jih k údolí řeky Mati, tam to stočím na východ, pojedu pár km podél řeky a pak na sever k městečku Rubik, dále na východ do Rrëshen. Za ním bych chtěl na severovýchod, projet si horské vísky až k pevnosti Oroshit, u níž bych se – dle terénu a benzínu- rozhodl, zda dál do Kukës – města u hranice s Kosovem, či do Fushë Arrëzi, ležícího na půli cesty ze Škodry do Kukës. Bohužel místní inženýři to rozhodli za mě a je to celé úplně jinak. U řeky Mati se staví dálnice, ale je jí jen malý kousek.
[ŽÍT#] Faerské ostrovy Česko koukněte se živě 17 června
Ráno vyrážím podél moře na jihovýchod do města Bar, tam moře opouštím a jedu na albánskou hranici Sukobin. ALBÁNIE Fotím vojenské bunkry, jimiž je Albánie pověstná a přijíždím do Shkodëru, města u stejnojmenného jezera. Černohorsky je to Skadar, přítoky právě tohoto jezera jsem si projížděl na vypůjčeném kajaku ve Rijece Crnojevića. Ve Škodře hledám banku kvůli směně peněz, ale pouliční mumraj mi to výrazně ztrpčuje. Před dvaceti lety měli v Albánii auto jen režimní prominenti a tak tu dodržování pravidel nemá tradici.
Tak jsem to nestihl. Najíždím na dálnici. Zprovozněný je jen jeden pruh, rozdělený napůl pro oba směry a nejsou dostavěné exity k místním vískám. A to je špatné. Po dálnici se jede dobře, ale v strmých stráních vidím zničené původní horské silničky a to tak, že v místech, kudy se bagrovalo koryto pro novou dálnici, je ve svahu stará silnička prostě přerušená a vede do prázdna. Zároveň kolem dálnice vidím i nově vytvořené, štěrkem vysypané cesty postavené pouze kvůli stavbařům dálnice, resp.
Dávám si tedy kávu a limču. Osazenstvo tvoří místní, kteří popíjí lahváče, nebo kafé, hrají stolní hru s kostkama, nebo čtou noviny. Ptám se, proč jedny noviny vychází v latince a druhé v cyrilici, ale jen krčí rameny, koukají a nevědí co říct. Prostě to tak je, některé noviny tisknou cyrilicí, jiné latinkou, zřejmě v tom žádná zapeklitost ani politika není. Ptám se, zda znají jméno Jaroslav Čermák – všichni přikyvují, říkají, že to byl malíř (slikar) a voják (vojnik) z Čech, chci je omráčit tím, že jsem taky odtamtud, a oni jen kývají hlavou, jako že jo.
Nejdřív se po reliéfu rozkoukávám a nacházím Boku Kotor, Skadarské jezero, nakonec i vísku Rijeku Crnojeviča s miniaturní zmenšeninou mostu. Pak navštěvuju místní muzea, která jsou věnována převážně historii a kultuře Černé Hory, procházím se po uličkách i mimo centrum. v bistru obědvám pljeskavicu a poté si procházím ulici s bývalými ambasádami států, které byli mocnostmi před I. válkou – což bylo i obdobím velkého národního vzepětí Černohorců, kteří se během 19.
Za tmy se ještě procházím kolem moře okolo právě zavírajících hospůdek. Z jedné takové sice už vypadli všichni turisti, ale ještě zde hraje hlasitá hudba, do které ještě hlasitěji zpívají černohorští mladíci- drží se kolem ramen a svůj hlas i pohled směřují k mladé krásné dívce, která stojí nad nimi na stole a jemně a smyslně se vlní, občas si lehce protřese sukni; kluci dole naopak působí jak romantičtí drsoni, snažící se dát zpěvem najevo svou mužnost. Vůbec o mě neví, a já pozoruju to děvče, jak si užívá tolik pozornosti, kterou by ji záviděla většina takto neobletovaných dívek, a jak neotřele mládenci skládají obdiv hezké dívce.
[[[SLEDUJTE ONLINE#]]] Anglie U21 Španělsko U21 Přímý přenos
(((ŽIVÝ PŘENOS))) Slovinsko Norsko koukněte se živě 16 květn